První úsměv, první krůčky, školní besídka a někdy i první ultrazvuk. Okamžiky, které si rodiče chtějí uchovat a podělit se o ně s ostatními, se dnes na sociální sítě dostanou během pár kliknutí. Odborníci ale varují, že fenomén zvaný sharenting může začít ještě před narozením dítěte a vytvořit digitální stopu, která ho bude provázet po celý život se všemi riziky pro jeho bezpečí, psychiku i budoucí soukromí.
Co je sharenting
Sharenting je spojení slov sharing (sdílení) a parenting (rodičovství). Označuje zveřejňování fotografií, videí nebo jiných osobních informací o dítěti na internetu.
Podle Evropské pediatrické asociace (Ferrara et al., 2023):
- Rodiče zveřejní v průměru okolo 300 fotografií dítěte ročně.
- 81 % dětí v západních zemích má online stopu do věku dvou let.
- Více než třetina dětí má fotky na internetu ještě před narozením. Často jsou to fotky z ultrazvuku doplněné informacemi o pohlaví, jménem či termínem porodu. Tyto příspěvky, vnímané jako radostné sdílení, však už v tu chvíli vytvářejí první kapitolu digitální identity dítěte, a to ještě dřív, než poprvé otevře oči.
Americká studie (Langlais & Elias, 2025) ukazuje, že do pěti let tak může mít průměrné dítě až 1 500 zveřejněných fotografií či videí. Tato digitální stopa vzniká často bez vědomí a souhlasu dítěte, a přetrvává i do dospělosti.
Proč rodiče sdílejí
Rozhodnutí sdílet nebo nesdílet obsah o dítěti je výsledkem směsi osobních, sociálních a kulturních faktorů.
Hlavní motivace pro sdílení (Langlais & Elias, 2025):
- Udržení kontaktu s rodinou a blízkými – zejména na dálku.
- Informování širší sociální sítě – publikum přesahuje blízké přátele a zahrnuje i známé nebo online komunitu.
- Prezentace úspěchů a milníků – sdílení momentů hrdosti.
- Digitální archivace rodinných momentů – sociální sítě jako úložiště.
- Na žádost dítěte – často ovlivněno vrstevníky či mediálními vzory.
Hlavní motivace pro nesdílení:
- Vnímaná zbytečnost – nepotřebují online prezentaci dítěte.
- Obavy o soukromí a bezpečnost – riziko zneužití dat nebo studu v budoucnu.
- Reakce na negativní dynamiku sociálních sítí – odmítání tlaku na perfektní obraz rodiny a obavy z kyberšikany.
Rizika sharentingu
Výzkumy poukazují na několik vrstev rizik:
1. Digitální bezpečnost
- Fotky často obsahují metadata (čas, GPS souřadnice) a vizuální stopy (uniformy, prostředí), které mohou usnadnit lokalizaci dítěte.
- Krádež identity – kombinace jména, data narození a dalších údajů může vést k finančním podvodům či tzv. digitálním únosům (falešné profily dětí).
2. Psychologické dopady
- Děti, jejichž fotky jsou sdíleny pro široké publikum, mohou rozvíjet hypervigilanci – zvýšenou citlivost na sledování a hodnocení druhými.
- Děti, které samy chtějí být zveřejňovány, často vykazují perfekcionistické tendence – tlak na „dokonalou“ prezentaci.
- V budoucnu může dojít k emoční újmě – stud, snížení sebedůvěry, sociální konflikty.
3. Etické a právní aspekty
- Děti mají právo na soukromí a možnost rozhodovat o své digitální identitě, jakmile k tomu budou způsobilé.
- Vymáhání právních nároků (např. odstranění obsahu) je složité a ne vždy účinné.
Proč nestačí zakrýt obličej
Zakrytí obličeje emotikonem je sice krokem k ochraně identity, ale řeší jen část problému. Ostatní informace – prostředí, oblečení a kontext zůstávají. Navíc technologie umělé inteligence může takové maskování obejít.
Doporučení pro bezpečné a etické sdílení
- Aplikujte „ulice-test“ – pokud byste fotku neukázali cizímu člověku na ulici, nedávejte ji online.
- Omezte počet a detailnost zveřejněných záběrů.
- Vyhněte se kombinaci citlivých údajů (jméno + datum narození + škola).
- Používejte soukromé kanály pro sdílení s rodinou.
- Před zveřejněním odstraňujte metadata z fotografií.
- Respektujte a zapojujte dítě do rozhodnutí o zveřejnění obsahu.
Digitální stopa jako dědictví
Každá zveřejněná fotografie, video nebo příspěvek o dítěti se stává trvalou součástí jeho digitální identity. I zdánlivě nevinné momentky mohou v online prostoru přetrvat desítky let, často i na místech, kam je rodiče nikdy nezamýšleli umístit.
Tyto digitální stopy mohou ovlivnit, jak dítě v budoucnu vnímají přátelé, partneři, zaměstnavatelé či širší veřejnost, a zároveň se podílejí na tom, jak dítě vnímá samo sebe. Digitální stopa není jen soubor dat, je to příběh, který o dítěti vyprávíme světu. Tento příběh se může stát základem pro jeho sebepojetí, sebevědomí a pocit soukromí.
Nesprávně zvolený obsah může vyvolat stud, narušit sebeúctu nebo ovlivnit profesní příležitosti v dospělosti. Ochrana digitální stopy tak není jen otázkou bezpečnosti před kybernetickými hrozbami, ale i projevem respektu k právu dítěte rozhodovat o tom, co o sobě chce a nechce zveřejnit, až k tomu bude mít dostatečnou rozumovou zralost. Rodiče v tomto ohledu stojí v roli správců digitální budoucnosti svých dětí, a jejich odpovědná rozhodnutí mohou být investicí do soukromí, důstojnosti a svobody, s níž dítě vstoupí do dospělého života.
Zdroje:
- Ferrara, P., et al. (2023). Online “Sharenting”: The Dangers of Posting Sensitive Information About Children on Social Media. The Journal of Pediatrics, 257, 324–329. https://doi.org/10.1016/j.jpeds.2023.01.002
- Langlais, M., & Elias, E. (2025). Is it okay to post my child on social media?: An exploratory study on parents’ posting children on social media and preschoolers’ social anxiety. Social Issues, 3(1), 32–46. https://doi.org/10.30546/SI.2025.3.1.314
Autorka: Eliška Mádrová
Napsat komentář