Případ europoslance Filipa Turka je připomínkou toho, že internet si pamatuje všechno. I to, co jsme kdysi smazali. V době, kdy se minulost dá vyhledat jedním kliknutím, se digitální stopa pro někoho může stát největším spojencem, nebo naopak nepřítelem.
Co se stalo?
Deník N zveřejnil 10. října rozsáhlý článek s archivem starých facebookových příspěvků europoslance Filipa Turka. Redakce se k materiálům dostala v souvislosti s jeho ambicí stát se ministrem zahraničních věcí. Od několika zdrojů získala archivované příspěvky z let 2009 až 2021, jejichž autenticitu ověřila a které prošly redakční kontrolou.
Zveřejněné příspěvky, dnes již smazané, obsahovaly otevřeně rasistické a nenávistné výroky, mimo jiné adoraci Adolfa Hitlera, odmítání volebního práva žen, vulgarity vůči LGBTQ+ lidem a dokonce schvalování útoku, při němž byla popálena romská holčička.
Redakce Deníku N uvedla konkrétní URL odkazy, které dokazují, že příspěvky skutečně existovaly. V souvislosti s jejich obsahem se případem začala zabývat policie, která může prostřednictvím těchto odkazů dohledat i smazané příspěvky v databázích sociálních sítí.
Filip Turek se pro Deník N odmítl vyjádřit. Pro CNN Prima News prohlásil, že „přijímá zodpovědnost za mnoho nesmyslů“, protože se považuje za „milovníka černého humoru“. Odmítl ale autorství výroků týkajících se útoku na romskou rodinu a tvrdil, že se jedná o dehonestační kampaň. Připustil také, že v minulosti půjčoval svůj telefon jiným lidem a že je připraven se „tvrdě bránit mediálně i právní cestou“.
Pokud by policie příspěvky vyhodnotila jako trestný čin hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob, hrozil by Turkovi až tříletý trest odnětí svobody. Některé starší výroky, například ty o útoku neonacistů na romskou rodinu, jsou už však promlčené.
Co zůstane, i když to smažeme
Tento případ jasně ilustruje známé, ale často podceňované pravidlo:
👉 Internet nezapomíná.
Příspěvky, které Filip Turek z Facebooku odstranil, přesto zůstaly dostupné v archivech a zálohách. Část z nich uchovali uživatelé formou screenshotů, další byly dohledatelné přes URL adresy a v některých případech se objevily i v interních zálohách platformy.
Tyto materiály se následně dostaly do veřejného prostoru, nejen prostřednictvím článku Deníku N, ale i sdílením mezi uživateli, kteří začali šířit 42 stránkový dokument s archivem příspěvků a odkazy. V reakci na to se v okruhu Turkových podporovatelů začaly šířit falešné statusy redaktorky Deníku N Zdislavy Pokorné, které měly zpochybnit věrohodnost původního článku.
Filip Turek ale není jediným veřejně známým člověkem, jehož minulost na internetu se v poslední době znovu objevila.
Současný ministr zahraničních věcí Jan Lipavský 15. října 2025 sám zveřejnil na sociální síti X svůj osm let starý příspěvek z pirátského fóra, kde v diskusi použil citát Vladimira Iljiče Lenina:
„Kapitalisti sami nám prodají provaz, na který je my pověsíme.“
Lipavský se k textu postavil čelem:
„Každý děláme chyby. Nejsem výjimkou. Citovat masového vraha pro potřeby lepší paralely v diskusi bylo přinejmenším nevhodné. Přiznávám to a lituji toho. Komunismus = zlo,“
napsal na síti X.
Co je digitální stopa a proč na ní záleží
Digitální stopa představuje všechny informace, které po sobě člověk zanechává při používání digitálních technologií, od veřejných statusů až po metadata uložená v databázích. Rozlišujeme dva typy:
- Aktivní stopu – vědomé zveřejňování obsahu: příspěvky, komentáře, fotografie.
- Pasivní stopu – údaje vznikající automaticky: IP adresa, historie vyhledávání, cookies či záznamy o poloze.
V současné digitální společnosti se z této stopy stává trvalý otisk identity, který může ovlivnit pověst, kariéru i právní postavení člověka.
Případ Filipa Turka ukazuje, že digitální minulost může být kdykoli znovu otevřena, a že mazání příspěvků neznamená zapomnění.
Co si z případu odnést
- Sdílení je veřejné jednání. Každý online příspěvek může být později chápán jako veřejné vyjádření názoru.
- Smazání neznamená zničení. Obsah zůstává uložen v archivu, cache, u uživatelů nebo v interních databázích.
- Digitální stopa má právní rozměr. I starý status může být posuzován jako trestný čin, pokud obsahuje nenávistné projevy.
- Reputace se staví pomalu, ale padá rychle. Co jednou zveřejníme, může se po letech stát překážkou profesního růstu či veřejné důvěry.
- Ověřuj a přemýšlej. Dříve než něco napíšeš, zvaž, zda bys byl ochoten si to přečíst zítra na titulních stranách ve všech médiích.
A jak svou digitální stopu alespoň omezit?
Úplně ji vymazat nelze, ale dá se zmenšit její viditelnost. Pravidelně kontrolujte, co o vás internet ví, smažte nebo skryjte staré příspěvky, které už vás nereprezentují, a omezte sdílení osobních údajů. Nastavte si soukromí na sociálních sítích a zvažte, co zveřejňujete. Nejlepší obranou je přemýšlet dřív, než kliknete na „sdílet”.
Autorka: Eliška Mádrová
Napsat komentář