Když se osamělost změní ve vztek: Co nás učí seriál Adolescent

9. 4. 2025

Je ti třináct. Cítíš se sám, nepochopený. Nikdy jsi nezažil vztah. Ve škole se ti smějí. Nadávají ti a označují tě za „incela“. Cítíš, že jsi mimo. A pak narazíš na komunitu, která tvrdí, že chyba není v tobě, ale ve světě. V dívkách, ve společnosti, v systému. A najednou všechno dává smysl.

Tak nějak začíná příběh hlavního hrdiny seriálu Adolescent, který se na Netflixu nebojí otevřít v současnosti čím dál důležitější téma: jak internet formuje mladé muže – a jak může osamělost a frustrace vést až k radikalizaci.

Kdo jsou vlastně incelové?

Slovo incel vzniklo z anglického „involuntary celibates“ – tedy nedobrovolní celibátníci. Nejčastěji se jedná o muže, kterým se nedaří navázat romantické nebo sexuální vztahy. A právě z toho se často stává jejich identita.

V některých případech pociťovaná nespravedlnost přerůstá v hněv. Incelové začnou za svá selhání vinit ženy a vzniká tak nebezpečná směs nenávisti, misogynie a frustrace, čemuž online prostředí jen nahrává – ať už anonymitou, kvůli níž se radikální názory šíří bez postihu, nebo algoritmy, které člověku automaticky nabízejí další a další podobný obsah. Uzavřením se v bublině nenávistných diskusí a videí se pak frustrace jen dál posiluje a přestává být snadné vnímat realitu mimo tuto zkreslenou optiku.

Adolescent jako varování

Seriál Adolescent vypráví příběh třináctiletého Jamieho, který je obžalovaný z vraždy spolužačky. Ukazuje jeho cestu od kyberšikany přes izolaci až k tomu, že se stává součástí toxických online komunit, které mu nabízejí přijetí.

Tvůrci seriálu se nesnaží soudit, ale ukazují, co se může stát, když dítě hledá odpovědi v ideologii skryté za porozuměním a jednoduchým vysvětlením problému.

Když internet (ne)vychovává

Vychovávat děti v digitální době není jednoduché. Internet je všude a často bývá o krok napřed, ale není možné ani žádoucí se mu plně vyhýbat. Právě proto je důležité o něj v roli rodičů neztrácet zájem i přesto, že nám někdy může připadat vzdálený a těžko pochopitelný.

Sociální sítě, YouTube, Reddit nebo TikTok – to všechno jsou místa, kde algoritmy umí nabízet přesně ten obsah, který člověk v danou chvíli hledá. A mladý kluk, který se cítí odstrčený nebo nepochopený, může snadno sklouznout k videím a příspěvkům, které neřeší jeho trápení, ale ukazují na falešné viníky.

„Ale vždyť je pořád jen ve svém pokoji!“

Právě to je na tom možná nejzáludnější – radikalizace se často odehrává v bezpečí domova, za zavřenými dveřmi dětského pokoje. Bez nutnosti odcházet někam ven, bez fyzického kontaktu, bez nápadných varovných signálů. Jen obrazovka, sluchátka a svět, který rodičům často zůstává skrytý.

Dítě může působit jako tiché, uzavřené nebo „jen pořád na počítači“, ale v realitě může být denně vystavováno obsahu, který mu podsouvá zkreslený obraz světa a vztahů. O to důležitější je nezaměňovat fyzickou přítomnost doma za duševní bezpečí. Protože i doma – pokud chybí otevřený prostor pro dialog – se může internet stát hlasitějším než kdokoliv jiný.

Seriál Adolescent není jen kriminální drama. Je to wake-up call (budíček). Pro rodiče, pedagogy, ale i pro samotné teenagery. Učí nás, že online prostor není neutrální – a že i zdánlivě nevinné scrollování může mít dopady na realitu, kterou žijeme.

Mluvme se svými dětmi

Řešením je vědomý zájem o to, co děti na internetu dělají, a otevřená, empatická komunikace. Nemusíme mít odpovědi na všechno, ale můžeme se ptát, být přítomní a dát jim to nejdůležitější – naši pozornost a pocit, že jsou slyšeny a vnímány. Zdůrazňujme, že jejich otázky, pocity nebo frustrace nejsou něco, za co se mají stydět, ale témata, o kterých je možné a důležité mluvit. Čím dřív takový prostor vytvoříme my, tím menší je šance, že ho zaplní algoritmy nebo ideologické sociální bubliny.

Můžeme se také zajímat o slovní zásobu, která se k tomuto tématu váže, abychom včas rozpoznali, když se o těchto věcech naši potomci začnou bavit. Pojmy jako incel, red pill* nebo sigma male se objevují v diskuzích, memes i videích, a i když na první pohled nemusí působit nebezpečně, můžou být vstupní branou do toxických komunit. Znát jejich význam neznamená, že musíme být experti na online subkultury – stačí mít povědomí a odvahu se zeptat: „Co to znamená?“, „Kde jsi to slyšel?“, nebo „Co ti na tom přijde zajímavé?“

Jazyk je často první viditelný signál změny. Pokud se v něm zorientujeme, máme větší šanci včas reagovat – a vést rozhovor dřív, než se z vtipu stane přesvědčení.

*Red pill = původně odkazuje na film Matrix, kde červená pilulka znamená poznání pravdy. V online komunitách (zejména těch antifeministických) se tím označuje „prozření“ ohledně údajné reality vztahů, žen a společnosti. Red pill komunity často šíří názory, že ženy manipulují muži, feminismus je škodlivý nebo že muž musí „znovu získat moc“.

Dozvěděli jste se něco nového? Pomozte nám šířit mediální a informační gramotnost dál třeba prostřednictvím sociálních sítí. Toto téma jsme zpracovali také do instagramového postu.

Děkujeme!