(Ne)ohrožená svoboda médií

16. 6. 2025

Umíte si představit, že by někdo bez vašeho vědomí zveřejnil všechny vaše telefonní záznamy? Včetně těch, které se týkají vaší práce, kontaktů nebo osobních informací? Přesně to se stalo investigativní novinářce Paole Ugaz v Peru. Soud jí odebral právo na důvěrnost zdrojů a její soukromé hovory se staly veřejným materiálem.

Zatímco si každoročně připomínáme Mezinárodní den svobody tisku, v mnoha koutech světa je svoboda médií spíše sevřená, nebo dokonce na ústupu. V roce 2024 zaznamenala organizace Reportéři bez hranic (RSF) výrazný nárůst politického tlaku na novináře, od přímého násilí přes cenzuru až po zneužívání technologií a zákonů k umlčení jejich hlasů. Podobné případy navíc už dávno nejsou doménou jen zemí s autoritářskými režimy, ale objevují se i v těch, které se dříve považovaly za bezpečné pro novinářskou práci.

Když je informování odvahou

Reportéři bez hranic definují svobodu tisku jako:

Možnost novinářů vybírat, vytvářet a šířit zprávy ve veřejném zájmu nezávisle na politických, ekonomických, právních a sociálních zásazích a bez ohrožení jejich fyzické a duševní bezpečnosti.
Reporters without borders

Jen v Evropě bylo přitom za poslední rok zdokumentováno 1548 případů porušení svobody médií. Novináři byli cenzurování a vyhazováni z tiskových konferencí nebo čelili výhrůžkám smrtí a kyberútokům – například prostřednictvím DDoS nebo deepfake videí.

Víte, že...
DDoS je forma kybernetického útoku, při kterém se útočníci snaží narušit nebo poškodit webovou stránku, síť nebo jinou online službu tím, že ji přetíží velkým množstvím falešných nebo nevyžádaných požadavků, dokud nedojde k poklesu výkonu, omezení nebo výpadku služby.
Zdroj: Eset

Nejčastějším porušením svobody tisku v EU bylo blokování novinářů, kdy v jednom ze čtyř případů byl novinářům odepřen přístup k informacím a událostem nebo čelili redakčním zásahům. V Maďarsku, Polsku nebo na Slovensku přibývá zákonů, které umožňují větší politický vliv na média. V Argentině prezident Javier Milei rovnou zrušil státní zpravodajskou agenturu a o příběhu peruánské novinářky Paoly Ugaz píšeme v úvodu článku.

Jak už asi tušíte, násilí málokdy zůstává jen u slov, a tak jsou i fyzické útoky realitou novinářů po celém světě. Jen v Gaze bylo od října 2023 zabito více než 100 palestinských novinářů, z toho nejméně 22 přímo při výkonu své práce. Podobné hrozby čelí novináři v Súdánu, kde dochází k potlačováí nezávislého zpravodajství o násilí a občanské válce. Situace novinářů je ale dlouhodobě špatná také v Sýrii, Izraeli, Saúdské Arábii nebo Íránu.

Střední Evropa pod tlakem: Slovensko, Maďarsko, Česko

Evropská unie přijala v roce 2024 Akt o svobodě médií (EMFA), jehož cílem je chránit redakční nezávislost a transparentnost a zabránit politickým zásahům. Přesto se i uvnitř EU svoboda médií propadá.

Slovensko kleslo v indexu RSF z 17. na 29. místo. Premiér Robert Fico se odmítá bavit s médii, která označil za nepřátelská. V r. 2024 došlo po 13 letech ke zrušení veřejnoprávní RTVS a jejímu nahrazení novou institucí STVR s většinovou vládní kontrolou. Veřejnou debatu ovládají výhrůžky, tlak a deepfake nahrávky mířící na novináře. Průzkumy ukazují, že největší obavy o svobodu médií na Slovensku mají mladí lidé.

V České republice vyvolal vlnu nevole návrh zákona poslance Vondráčka (ANO), který by kriminalizoval zveřejňování informací z přípravného trestního řízení – i když by šlo o informace ve veřejném zájmu. Novinářské organizace se obávají autocenzury a oslabení kontrolní role médií. Situaci zhoršuje vysoká koncentrace médií v rukou několika vlastníků a online nenávist vůči novinářům.

Maďarsko zůstává stálicí na mapě politického nátlaku. Kontrola nad veřejnoprávními médii a systematické marginalizování nezávislých redakcí patří ke každodenní realitě. Polsko po volbách v roce 2023 zaznamenalo obrat k lepšímu, ale obnova důvěry a struktur bude ještě dlouhá.

Index svobody tisku

RSF každoročně sestavuje World Press Freedom Index, ve kterém sleduje stav svobody médií ve 180 zemích. Žebříček sestavuje podle kritérií, mezi než patří politický kontext, právní rámec, ekonomický kontext, sociokulturní kontext a bezpečnost.

Zatímco Norsko, Dánsko či Finsko si drží první příčky, pozice států jako Peru, Rusko nebo Bělorusko je rok od roku horší. V Rusku byla většina nezávislých médií po invazi na Ukrajinu zlikvidována nebo prohlášena za „zahraniční agenty“. Více než 1500 novinářů od té doby emigrovalo.

Zajímavé je i srovnání s USA. Ty klesly na 55. místo kvůli politickému nátlaku na novináře a výzvám k jejich kriminalizaci. V Latinské Americe se svoboda médií propadá především v Argentině a Peru – v druhém jmenovaném státě čelí novináři přímým útokům ze strany státních institucí.

Co dál?

Přestože situace vypadá temně, v oblasti svobody médií se dějí i pozitivní věci. Evropská legislativa, jako je Akt o svobodě médií (EMFA) nebo nová pravidla proti zneužívajícím žalobám (SLAPP), může poskytnout novinářům ochranu a nástroje k obraně. Ale jak upozorňuje slovenská novinářka Barbara Zmušková, Evropská komise nemá kouzelný proutek, který by zachránil situaci médií ve zmíněných evropských státech, a EMFA byla přijata jako zákon, který Evropská unie nikdy neměla potřebovat.

Změna přichází nejen od institucí, ale i od veřejnosti. Aby média mohla plnit svou roli, potřebují nejen právní ochranu, ale i důvěru a podporu nás všech. Důvěřovat neznamená nekriticky přijímat všechny předkládané informace, ale vnímat média jako důležitý pilíř demokracie, který má právo klást nepříjemné otázky a upozorňovat na chyby, a to i tehdy, když to není příjemné, protože tak nabourává naše přesvědčení.

Svobodná žurnalistika by neměla být výsadou, ale základním kamenem fungující demokracie. Umožňuje nám rozumět světu, klást vlivným otázky a dělat informovaná rozhodnutí. Pokud novinářům bereme hlas, bereme ho i sobě.

Dozvěděli jste se něco nového? Pomozte nám šířit mediální a informační gramotnost dál třeba prostřednictvím sociálních sítí.

Děkujeme!