Narazili jste někdy na nenávistný komentář na sociálních sítích? Zajímá vás, proč někteří mladí kybernenávist nejen zažívají, ale sami se jí taky dopouštějí? Nový výzkum z roku 2024 (Naranjo-Pou a Zych) odhaluje, že za online nenávistí často stojí nejistota, potřeba moci a touha po uznání. Role obětí a útočníků se přitom u dospívajících často prolínají.
Jak tohle pochopit a jak s tím pracovat v rodině nebo ve škole? Přečtěte si shrnutí klíčových poznatků, které vám pomohou lépe porozumět kybernenávisti a najít cestu, jak ji s mladými efektivně řešit.
Co je kybernenávist a kde se objevuje?
Kybernenávist označuje nenávistné nebo zraňující projevy vůči určité skupině lidí v digitálním prostředí. Může být namířena například proti náboženským, etnickým, sexuálním nebo genderovým menšinám, lidem s odlišným názorem nebo zdravotním omezením. Nejčastěji se šíří prostřednictvím komentářů, memů, zpráv na sociálních sítích nebo online diskusních fór.
Oběti i útočníci: role, které se prolínají
Výzkum ukazuje, že rozdělení na oběti a útočníky není tak jednoznačné, jak se může zdát. Mnoho mladých lidí zažívá obě role, v různých obdobích nebo dokonce současně. Dospívající, kteří se stanou obětí, mohou v určitém momentu sami začít útočit. Ne z nenávisti, ale z pocitu frustrace, ztráty kontroly nebo potřeby „vyrovnat účty“.
To, zda se z oběti stane útočník, závisí na několika faktorech. Jedním z nich je míra tzv. sociální dominance. Tedy přesvědčení, že některé skupiny lidí jsou přirozeně nadřazené jiným. Mladí lidé s tímto typem uvažování častěji ospravedlňují své útoky jako „obranu“, „spravedlnost“ nebo „jen legraci“. Často chybí empatie a kritické zhodnocení vlastního chování.
Kdo je častým terčem?
Riziko, že se dítě nebo dospívající stane obětí kybernenávisti, roste u těch, kdo se nějak odlišují od většinové normy. Může jít o příslušníky etnických menšin, queer mládež, osoby s hendikepem nebo o děti, které jsou aktivní a otevřené v online prostoru. Významnou roli hraje také jejich duševní nastavení. Nízké sebevědomí nebo pocit vyloučení z kolektivu zvyšuje zranitelnost.
Důležitou zprávou ale je, že ne každý, kdo se setká s nenávistí, ji předává dál. Výzkum ukazuje, že mladí lidé s důrazem na rovnost, empatii a spolupráci častěji volí jiné způsoby řešení, hledají podporu nebo otevřený rozhovor.
Co si z toho můžeme odnést?
Výchova a prevence by neměly stát na rozdělení dětí na „dobré“ a „špatné“. Mnohem účinnější je otevřená diskuze o tom, co za nenávistným chováním může být: potřeba uznání, pocit slabosti, touha po přijetí. Důležité je naučit děti a mladé lidi, že:
- nenávist často vychází z nejistoty a neznamená, že je útočník nenapravitelný,
- mlčení nebo pasivní přihlížení není neutrální – i „lajk“ je signál podpory,
- rovnost a empatie nejsou slabostí, ale cestou k prevenci násilí,
- oběti si zaslouží nástroje, jak se bezpečně bránit a kde hledat pomoc.
A jaké jsou tedy ty nástroje?
Základem je vzdělávání o tom, co kybernenávist znamená a jak ji rozpoznat, spolu s rozvojem kritického myšlení a digitální gramotnosti. Důležité jsou také komunikační dovednosti, které naučí děti asertivně reagovat na nenávistné komentáře a vědět, kdy a kde hledat pomoc u dospělých nebo odborníků. Technické nástroje, jako jsou nastavení soukromí na sociálních sítích, blokování agresorů nebo možnost hlásit nevhodný obsah, poskytují další úroveň ochrany v online prostoru. Neméně podstatná je psychologická podpora, kterou mohou zajistit školní poradci nebo terapeuti, a také aktivity zaměřené na posilování sebevědomí, empatie a zdravých vztahů. Nakonec je klíčové zapojení vrstevníků, svědci kybernenávisti by neměli zůstat pasivní, ale měli by být motivováni pomáhat a zasahovat.
Zdroj:
Napsat komentář