V digitálním světě se informace snadno přetvářejí v emotivní příběhy, které mají pohnout našimi pocity víc než naším rozumem. Někdy jsou založené na faktech, jindy jen na strachu, nenávisti a záměrně zkreslených tvrzeních. Genderové dezinformace (falešné nebo zavádějící informace zaměřené na ženy, LGBTQ+ osoby či jiné menšiny) se staly mocným nástrojem politického boje, polarizace společnosti i zahraniční propagandy. Slovensko a Česko jsou typickými příklady, kde vidíme, jak nenápadně, ale systematicky dokážou tyto útoky ovlivňovat nálady veřejnosti, odradit lidi od veřejného života a podkopat důvěru v demokracii. Abychom tomuto problému dokázali čelit, potřebujeme rozumět základním pojmům i souvislostem. Výzkum organizací MEMO 98 a Ženy v médiích nám ukazují, jak rozsáhlý tento jev je a proč by nás měl zajímat všechny. Nejen ty, kdo se s ním přímo setkávají.
Co to vlastně jsou genderové dezinformace?
Genderové dezinformace jsou cílené, často organizované kampaně, které využívají nepravdivé nebo manipulativní informace o genderu, sexualitě či roli žen a menšin ve společnosti.
Cílem těchto kampaní je:
- Diskreditovat jednotlivce. Zejména političky, novinářky nebo aktivistky.
- Vyvolat strach a hněv. Využívají emoce a stereotypy.
- Polarizovat společnost. Vytvářejí „my“ a „oni“ – tradiční vs. liberální, místní vs. cizí.
- Odrazovat od veřejného života. Když se útoky stanou normou, lidé raději mlčí.
Podle analýzy MEMO 98 a Ženy v médiích (2025) byly v letech 2022–2025 na Slovensku a v Česku zanalyzovány tisíce příspěvků na sociálních sítích, které dohromady zasáhly více než 16 milionů lidí.
Slovensko: Feminismus jako „cizí ideologie“ a ženy jako „hrozba“
Na Slovensku mají genderové dezinformace dlouhou tradici a často se propojují s proruskou propagandou. Typickým příkladem je debata o Istanbulské úmluvě, tedy mezinárodní smlouvě Rady Evropy, která má chránit ženy před domácím násilím. Dokument byl mnohokrát vykreslován jako „trojský kůň genderové ideologie“, který údajně povede k „povinné sexuální výchově“ nebo „uznávání mužů jako žen“.
V roce 2024, před volbami do Evropského parlamentu, tato témata opět explodovala na sociálních sítích:
- Politik Milan Uhrík a jeho hnutí Republika tvrdili, že EU „nutí Slovensko přijímat genderovou ideologii“.
- Strana SMER-SD vedená Robertem Ficem využívala úmluvu jako argument proti „liberálům a bruselským elitám“.
- Facebookové a Telegramové kanály šířily memy a videa, která dokumenty překrucovala a označovala je za „útok na křesťanské hodnoty“.
Kauza Lucie Plavákové: Nálepka, která spustila bouři
Když poslankyně Lucia Plaváková (Progresívne Slovensko) odmítla sundat z notebooku nálepku s podporou LGBTQ+ komunity, byla vyhozena ze zasedání parlamentu. Incident vyvolal lavinu nenávistných komentářů a videí. Na sociálních sítích byla vykreslována jako „provokatérka“, objevila se i videa s vulgaritami a dezinformacemi, která měla udělat z celé kauzy „západní spiknutí“.
Útoky na prezidentku a novinářky
Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová čelila vlně útoků, kde byla označována za „americkou agentku“ nebo „Sorosovu loutku“. Podobně byly napadány i novinářky jako Monika Tódová či Zuzana Kovačič Hanzelová. Falešné memy, fotomontáže a sexistické komentáře se šířily i z oficiálních kanálů některých politiků.
Česko: „Genderová ideologie“ jako strašák a tlak na média
V Česku se téma genderu a práv žen a LGBTQ+ osob často objevuje jako politický nástroj, především v souvislosti s odmítáním Istanbulské úmluvy. Tento mezinárodní dokument Rady Evropy má chránit ženy před domácím násilím, ale jeho obsah bývá dlouhodobě dezinterpretován. Konzervativní a krajně pravicové skupiny šíří narativ, že úmluva je „nebezpečná“ a povede k „rozpadu tradiční rodiny“, „povinné sexuální výchově“ nebo dokonce „vnucování homosexuálních manželství“. Tyto dezinformace odvádějí pozornost od skutečného cíle dokumentu – prevence násilí na ženách – a vyvolávají strach a kulturní odpor.
Studie Prague Security Studies Institute (PSSI, 2024) ukazuje, že tyto narativy nejsou náhodné. Často se šíří koordinovaně prostřednictvím dezinformačních webů, facebookových skupin a influencerů, kteří využívají jednoduchý, emotivní jazyk. Cílem není jen zpochybnit Istanbulskou úmluvu, ale také vytvořit dojem, že Evropská unie a „západní liberální elity“ ohrožují českou suverenitu a tradiční hodnoty. Tento rámec je podobný proruské propagandě, která využívá kulturní otázky jako zbraň v informační válce.
Novinářky pod tlakem
Podle průzkumu Ženy v médiích zažilo:
- 70 % českých novinářů výhrůžky nebo obtěžování.
- 40 % čelilo přímému online útoku, často s pomluvami o jejich schopnostech či rodinném životě.
- Mnoho novinářek přiznalo, že kvůli útokům začalo omezovat svou práci, zejména témata týkající se genderu, lidských práv nebo extremismu.
Dopady jsou dalekosáhlé: když se novináři a novinářky bojí psát o určitém tématu, veřejnost přichází o důležité informace. Autocenzura se tak stává jedním z nejnebezpečnějších důsledků dezinformačních kampaní.
Kdo za tím stojí?
Výzkumy ukazují, že genderové dezinformace nejsou jen dílem „osamělých trollů“.
- Proruské kanály: Telegramové skupiny sdílejí obsah médií jako Sputnik, často propojený s českými i slovenskými politiky.
- Politické strany: Na Slovensku genderové narativy otevřeně využívá SMER-SD nebo Republika. V Česku se objevují zejména v kampaních SPD.
- Mezinárodní extrémisté: Případ střelce z bratislavského baru Tepláreň ukázal, že byl aktivní v amerických neonacistických kanálech na Telegramu („Terrorgram“), které ho povzbuzovaly k útoku.
Jaké to má dopady?
Výpovědi politiků, novinářů i akademiků ukazují, že tyto útoky nejsou jen nepříjemné – mají konkrétní následky:
- Odchod žen z veřejného života: „Je to způsob, jak vás umlčet. Buď přestanete mluvit, nebo se stáhnete,“ říká slovenská politička v anonymním rozhovoru.
- Psychické vyčerpání: Některé oběti vyhledávají psychologickou pomoc a uvádějí, že se jim zhoršil výkon v práci.
- Normalizace nenávisti: Vulgarity a sexistické útoky přestávají šokovat a stávají se „běžnou“ součástí debaty.
- Ztráta důvěry v demokracii: Pokud lidé uvěří, že politici jsou „loutky“ a média „lháři“, prostor pro dialog mizí.
Co můžeme dělat?
Jako jednotlivci
- Ověřujte zprávy – zejména ty, které vás rozčilují.
- Podporujte oběti útoků a buďte hlasem solidarity.
- Nebojte se nahlásit nenávistný obsah – sociální sítě reagují na množství hlášení.
Pro školy a vzdělavatele
- Zařazujte mediální gramotnost do výuky – ne jen teorii, ale i praktické příklady manipulace.
- Vytvářejte simulace: ukažte studentům, jak vzniká „fake news“ a proč působí věrohodně.
Pro stát a média
- Poskytněte policii a soudům školení o online násilí.
- Politici i novináři by měli odmítnout používat genderová témata jako senzaci.
- Evropská i národní legislativa musí více tlačit na sociální sítě, aby algoritmy neupřednostňovaly obsah založený na nenávisti a emocích.
Závěr
Genderové dezinformace nejsou jen okrajovou otázkou aktivistů. Jsou to cílené nástroje politické manipulace a zahraniční propagandy, které mění nálady ve společnosti, odrazují lidi od veřejného života a brání otevřené debatě. Slovensko a Česko jsou příkladem toho, jak se nenápadné memy a statusy mohou stát součástí strategického boje o moc a hodnoty.
Skutečná obrana není jen v zákonech nebo regulacích. Je v kritickém myšlení, vzdělávání a solidaritě. Každý, kdo pozná manipulaci a zastane se oběti útoků, pomáhá vrátit veřejnou debatu tam, kam patří, k faktům, respektu a demokracii.
Zdroje:
MEMO 98 & Ženy v médiích. (2025). Gendered disinformation in Slovakia & Czechia. MEMO 98. https://www.memo98.sk
Autorka: Eliška Mádrová
Napsat komentář