Zlý brouk Bramborouk

Během 50. let přisoudila komunistická propaganda mandelince bramborové nelehkou úlohu.

„Americké vrchní velení dává vám mandelinkám bramborovým, čestný úkol, sabotovat zemědělství a prokázat absolutní prvenství v „svobodné iniciativě.“

A tak se z obyčejného brouka stal úhlavní nepřítel lidu. Nelehká to úloha pro „amerického parazita“, dosud ideologicky nevyhraněného. Přesto jako nepřítel míru, vyslanec Wall Streetu, žravý imperialistický vrah úspěšně pronikl na území Československa.

Ještě předtím, než se z mandelinky stal imperialistický brouk, se však jednalo o škůdce zcela obyčejného. Ačkoliv skutečně pochází ze Spojených států, do Evropy i na území Československa se dostal špion v zácviku už mnohem dříve. Když ovšem v roce 1950 došlo k jeho masivnímu přemnožení (a to nejen u nás, ale i v sousední NDR a Polsku) komunistický režim selhání svých zemědělských opatření účelově a lživě zneužil.

28. června 1950 vydala Československá vláda provolání k boji proti mandelince bramborové a následující den tuto zprávu otiskly všechny deníky. Bylo zřejmé, že tato kalamita nevznikla přirozeným způsobem.

„Nebezpečný škůdce k nám byl dopraven uměle, záměrně a hromadně pomocí mraků a větrů západními imperialisty, jakož i pomocí jejich záškodnických agentů k nám vysílaných.“

Agenti je k nám měli nosit pod rouškou tmy v krabičkách a lahvičkách. Vláda dále v prohlášení zdůraznila, že na tento hanebný čin pracující lid odpoví velkým a hromadným bojem proti mandelince, „zločinně k nám dopravované, a odhalí pravou tvář imperialistů a válečných štváčů a jejich zrůdných agentů a tím přesvědčí nepřátele o marnosti snah znemožnit nám budovatelské úspěchy a přispěje k posílení mohutné fronty míru, vedené velikým Sovětským svazem.“

Mocná síla médií

Jen během prvních deseti dnů vyšlo 702 článků věnovaných tomuto tématu, přičemž zprávy a obrazové reportáže otiskly také všechny týdeníky a čtrnáctideníky. Novináři k popisu situace využívali slovník válečných zpravodajů. Vymýšleli úderné titulky jako Mandelinka dolarová, Nový spojenec Američanů či Zničíme zločinnou setbu imperialistů a jejich texty připomínaly mobilizační vyhlášky z fronty.

K plošnému šíření hysterie přispěl i rozhlas. Ihned po vydání vládního provolání vznikla rozsáhlá kampaň a z rádia se denně chrlily zprávy, reportáže a speciální tematické „pětiminutovky“ zaměřené na boj s mandelinkou.

Do tohoto přesvědčování však nebyl zapojen pouze celostátní rozhlas, ale ve velkém se využíval i místní a obecní rozhlas na venkově. Opomenut nezůstal samozřejmě ani film. Cílem bylo, aby obrazovému a zvukovému diktátu o americkém broukovi nešlo nikde uniknout.

Ferda Mravenec a zlý brouk Bramborouk

Režim do protimandelinkové fronty masivně zapojil i umělce, zejména ilustrátory, karikaturisty a spisovatele, kteří pomáhali vizualizovat abstraktního nepřítele.

Jedním z nejvýraznějších a nejsmutnějších příkladů manipulace s dětským publikem bylo zneužití Ferdy Mravence.

Sekora nakreslil rýmovaný komiks s názvem „Kousky mládence Ferdy mravence“, ve kterém Ferda s ostatním hmyzem sleduje americké brouky snášející se na padácích a označuje je za nepřátele slídící po lupu. Ferda v komiksu velí k útoku „Sem je žeňte! Ferda velí“ a žene brouky přímo k dětem se slovy: „Tu je máte, děti, berte, jen je všechny posbírejte!“. Příběh končí obrázkem zavřených brouků v lahvích s americkými vlaječkami a veršem: „Už jsou v lahvích, už jsou v pánu, padli pod vlajkou svých pánů“.

Vedle komiksu vydal Ondřej Sekora ve Státním nakladatelství dětské knihy také ucelenou propagandistickou knížku pro děti s názvem O zlém brouku Bramborouku, která nesla podtitul O mandelince americké, která chce loupit z našich talířů. Na její obálce je vyobrazena škodolibě se usmívající mandelinka s příborem, jak si krájí brambory z cizího talíře.

Hojně byl využíván i samotný vzhled brouka. Pruhované krovky umělci připodobňovali k pruhům na americké vlajce.

Zprávy ze dvou bojišť

Zatímco československý lid bojoval s mandelinkou, proti imperialistické zlovůli se bojovalo i jinde. Kampaň proti americkému brouku odstartovala pouhé tři dny po začátku války v Koreji. Komunistický režim tyto dvě události okamžitě a zcela cíleně spojil do jednoho příběhu.

Propaganda lidem tvrdila, že Amerika útočí na celý svět dvěma různými zbraněmi. V novinách se vedle sebe objevovaly zprávy o tom, že zatímco na „korejském bojišti“ shazují američtí letci bomby, na „československém bojišti“ provádí biologický útok a shazují mandelinky, aby zničili úrodu.

Spojení mandelinky a války v Koreji se dá vysvětlit jako jeden velký propagandistický tah, jak udělat ze Spojených států absolutního světového padoucha. Tuto myšlenku krásně shrnuje dobová karikatura v časopise Dikobraz, kde se jeden americký letec ptá druhého: „Tož kam, Same, do Koreje s bombami? – Ne, do Evropy s mandelinkou.“

„Vypořádali jsme se s Horákovou, vypořádáme se i s americkým broukem!“

Ještě před mandelinkou se ale lid musel vypořádat ještě s jinou imperialistickou hrozbou. Justiční vražda Milady Horákové, Záviše Kalandra, Jana Buchala a Oldřicha Pecla byla vykonána 27. června 1950, tedy přesně den před útokem mandelinky bramborové.

Pozornost a vybuzená nenávist davu se jen přesunula z jednoho cíle na druhý. Komunistická média obě události logicky provázala tím, že je označila za nástroje stejného nepřítele – USA.

Například Rudé právo argumentovalo, že zavlečení mandelinky je „jen dalším článkem v řetězu provokací amerických imperialistů […] k podporování špiónů a zrádců v Československu, jak tomu bylo v případě Horákové a jejích společníků.“. Podle propagandy sloužily proces i biologický útok brouka k témuž cíli: zničit budovatelské úspěchy pracujícího lidu.

Obě kampaně fungovaly v totožném principu vyvolávání „pogromistické nálady“. Lidé byli nejprve v továrnách a obcích nuceni sepisovat rezoluce volající po smrti pro obžalované. Jakmile oběti visely na oprátce, stejný mechanismus se plynule přesunul na boj s broukem, proti němuž se přijímaly socialistické závazky ke zvýšenému sběru.

Společný byl i dehumanizující jazyk. Zatímco obžalovaní byli běžně nazýváni „zrůdami“, „hyenami“ a „vyvrheli“, brouk se stal „žravým imperialistickým vrahem“ a „zločinnou setbou“.

Jedním z tragických aspektů obou kampaní bylo cílené zneužití dětí a mládeže. Během procesu s Horákovou zavedly školy takzvané „pětiminutovky“, při kterých učitelé žákům denně líčili obžalované jako nepřátele toužící po atomové válce a nových Lidicích. Zmanipulované děti pak samy psaly rezoluce, ve kterých žádaly pro tyto lidi nejpřísnější tresty.

Obratem poté byly tyto samé děti, zocelené třídní nenávistí, hromadně vysílány v rámci pionýrských organizací na pole, aby zde plnily své závazky při hromadných „hledačkách“ amerického brouka. Propagandou vyvolaná nenávist zkrátka jen plynule dostala nový, hmyzí cíl.

Monopolizace informací = úspěch zaručen

Pro úspěch takových kampaní je naprosto klíčové zničit svobodu slova. Režim v 50. letech kontroloval tisk, film i rozhlas. Existovala pouze státní a stranická média, kde byli novináři přesně instruováni, jak procesy a „útok mandelinky“ politicky a mravně hodnotit. A před těmito informacemi nebylo úniku.

Zprávy se četly v místních a závodních rozhlasech, lepily se do nádražních hal a promítaly se v kinech. Lidé byli propagandou obklíčeni ze všech stran bez možnosti získat informace ze svobodných médií, která by kriticky zkoumala absurdní vládní prohlášení. V takovém případě se lež stává univerzální pravdou, která je umocňována strachem a vynucenou spoluúčastí.

I z toho důvodu je důležité připomínat si roli médií veřejné služby, která jsou pro demokratickou společnost klíčová.

Jsou totiž:

nezávislá na státní moci a ze své podstaty jsou povinna poskytovat objektivní, vyvážené a nezávislé informace.

slouží jako hlídací pes demokracie. Pokud by chtěl někdo spustit lživou kampaň (například o umělém shazování brouků letadly), nezávislá veřejnoprávní média musí mít sílu tyto informace kriticky zkoumat a vyvracet, nikoliv je bezduše opakovat.

prostorem pro pluralitu názorů. Na rozdíl od doby, kdy média pouze podporovala hysterii, musí veřejnoprávní sektor nabízet prostor pro různé názory a kritickou debatu.

Na co si dát pozor?

Z historických paralel vyplývá několik jasných varovných signálů, na které by si měla dát každá demokratická společnost pozor:

Nálepkování a odlidšťování oponentů: Zbystřete ve chvíli, kdy politici či média začnou politické protivníky či určité skupiny obyvatel označovat za „škůdce“, „zrádce“ a podobně. Jakmile ze společenské debaty zmizí lidskost a nastoupí slovní lynč, je to krok k legitimizaci skutečného násilí.

Vytváření fiktivního univerzálního nepřítele: V 50. letech se stal „Západ“ a USA univerzálním pachatelem všeho – od politických problémů až po výskyt brouka na bramborách. Zpozorněte, pokud se komplexní problémy společnosti začnou svádět na jednoho snadného, často abstraktního obětního beránka.

Vynucování „jednotného hlasu lidu“: Varováním je snaha politiků zaštiťovat se absolutní vůlí občanů. V demokracii má vždy existovat prostor pro nesouhlas bez strachu z trestu.

Propojení soudní, výkonné moci a médií: Proces s Horákovou byl řízen politiky, nikoliv soudci. Ochrana spočívá v zachování vzájemné nezávislosti těchto složek.

Chcete mít přehled o mediálním dění? Nezapomeňte nás nadále sledovat.

Děkujeme!